Když jsem poprvé zaregistroval zmínky o tomto filmu, naladilo mě to spíš negativně. Zas další dřenění lidí, co si nezaslouží pozornost. Ale režisér Petr Hátle pojal film jinak, takže když jsem četl ohlasy, rozhodl jsem se mu dát šanci, jakmile se dostal na Netflix.
Násilí ve filmu neuniknete. Jeho ztvárnění ale není cíl, naopak je cíleně minimalizované, co se týká vizuální stránky. Z podstaty věci nejde ve filmu skrýt, ale nedostává se mu o moc víc pozornosti, než je nutné pro to, co chtěli autoři ukázat. A to je vztahová křivka od začátku až do konce.
Protože Manželé Stodolovi jsou především psychologická studie toxického vztahu. Ta je vykreslená poněkud jednoznačně. Ona je manipulativní, on ve své touze po vztahu nezná hranice. Z mnoha článků, co jsem na téma páru četl se zdá, že to tak opravdu bylo. Je to dané i tím, že dvojice s médii komunikovala rozdílně a víc otevřený byl Jaroslav.
Story je to současně i schématická. Ona má ambice a jde si za nimi. Jsou jednoduché, mít se líp. Jaroslav, prostší duchem, je chce naplnit. Díky tomu se rozjíždí neuvěřitelný příběh, který nechal velkou kostku másla na hlavně i policejnímu systému, který díky vágnímu fungování umožnil, že se na činy pekelné dvojice přišlo mnohem později, než bylo třeba.
Film tak postupně ukazuje, jak se dvojice zdrsňuje ve svých metodách. Postupně utahující se smyčku vnímáme jejich optikou, policie a okolí nehraje ve filmu velkou roli až do momentu dopadení.
A i pak slouží hlavně k dokreslení rozpadu vztahu, který končí scénou u soudu. Čekáte verdikt nad vrahy, ale jde o rozvodové stání. Trik, který se povedl!
Film jasně táhne dvojice Jan Hájek a Lucie Žáčková, kteří se převedli ve skvělé formě. Režisér počítá s tím, že příběh znáte. Pokud ne, máte smůlu, ani vám nemusí dávat smysl. Což je jeho jediná větší slabina.
