Film Bod obnovy vzbudil obří ohlas už svým trailerem. Světový sci-fi vizuál? To jsme tu dlouho neměli. Je takový i celý film? A co děj? Nemohl jsem si nechat ujít.
Děj se odehrává v roce 2041 v Česku. Nový vynález umožňuje obnovit člověka v případě, že umře nepřirozenou smrtí díky systému záloh. Ty se musejí dělat každých 48 hodin.
Začátek je svižný a ukazuje agentku Em, jak pátrá po někom ve v obří budově. V prvních minutách je jasné, že Em je tvrdohlavá a moc nedá na autority. Taky ví, že ji tlačí čas, uvnitř jsou rukojmí, což má pro ni – jak zjistíte později – i silný osobní podtón. Při zásahu ale pachatel skočí ze střechy domu. A my se dozvíme, že ne každý asi souhlasí se systém obnovování lidí ze zálohy.
Víc z děje prozrazovat nechci, zajděte si na to. Čemu se chci věnovat, jsou věci, které se povedly hodně a i trošku nedostatkům.
Film na naše poměry exceluje hudbou. Ta je jasně inspirovaná ostatními filmy se cyber punk sci-fi poetikou. Hodně scén má na pozadí znepokojivý ruch. Jinde explodují plochy syntetizátorů a hudba udržuje pocit svižného tempa i tam, kde film chtěně nebo i nechtěně tempo ztrácí. Tady dávám rozhodně maximum.
Vizuální stránka věci je taky skvělá. Některé prvky světa Bodu zlomu film ukazuje v důmyslných detailech, i když nutno uznat, že na větší vysvětlení toho, jak by svět, kde se „nedá“ umřít jinak, než přirozeně, vypadal, ve filmu nedojde. V ději je ale pár nelogických míst, které hrají hrdinům do karet, i když by měl systém fungovat jinak. Třeba policie umí skenovat objekty zvenku, ale když Em prchá z jednoho domu, který už policie obklíčila, na sken, který by ji jasně prozradil, vůbec nedojde. A podobných míst najde i běžně pozorný divák více.
Sci-fi fandové se ale budou kochat promyšlenými interiéry a tuningem aut do sci-fi podob. A to i takových veteránů, jako je letitý Citroen Xantia, ze kterého udělaly přední a zadní světla plus digitální přístrojovka futuristickou káru. Ve zbytku poznáte upravené Škodovky.
V konverzacích si film zachovává určitou studenost a odstup. Smysl to má u vyšetřovatelky Em, která má za sebou osobní trauma a nejspíš se jí s lidmi úplně moc mluvit nechce. Příběh by ale mohl být o něco svižnější. Nevadí mi, že zápletka nebyla nijak unikátní a propracovaná, svoji kvalitu měla a necítil jsem se u toho trapně.
