Už potřetí jsme se celá rodina vydali na Deskohraní. Parádní akce, kde si můžete prakticky zdarma vyzkoušet mraky deskových her, se koná vždy v Praze. Letos přesídlila do Národní knihovny České republiky v Klementinu. Jaké jsou mé dojmy?
Oproti předchozí lokalitě Tyršova domu se v Národní knihovně vše vlezlo do jednoho patra. Na prodej tu ale byly jen hry od dvou sponzorských značek, MindOK a Tlama Games. Je to škoda, ale nespíš to má své důvody. Prostory ale byly větší a nebyl problém si najít místo a v klidu hrát celý den. Stůl si jde i rezervovat předem. A co jsme hráli během soboty a neděle?
Moře a souš
Jako první jsme našli Moře a souš. Hra, která konceptem připomene Carcassone, jen v menším měřítku. Díky tomu zabere méně času, ale přináší mírně jiné a zajímavé herní mechaniky. Soupeři skládají mapu z dílků, jeden hráč nebo tým skládá moře, druhý souš. Dílky jsou ale oboustranné, přičemž soupeři mohou vidět jen rub nebo líc, jednu stranu před nimi musíte ukrýt. Vyhrává ten, kdo poskládá více kompletních moří nebo pevnin.
Tip: podívejte se také nejlepší deskové hry, které jsem pro vás vybral.
Hra nepostrádá i různé bonusové body a rozhodně rozšíří naši domácí komodu s deskovkami.
Duch!
Zdánlivě jednoduchá hra, která připomíná Dobble. Jen na vlastních kartách nehledáte symboly z jiných karet, ale pár skutečných předmětů. Proti Dobble pak předměty nakreslené na kartách mohou mít jinou barvu, což hru modifikuje na další level.
Hra nás bavila moc, díky malému balení se Duch jasně hodí i na cesty.
Karak
Fantasy deskovka, kde s různými charaktery procházíte dungeon, levelíte postavy, bojujete s obludami a cílem je zabít draka. Holky to dle očekávání moc nebralo. Karak ale není těžká hra a dáte ji podle mě tak s osmiletými v pohodě. Podle výrobce i se sedmiletými.
Dixit
Takhle má vypadat ideální hra na trénink dětského mozku. Každý z hráčů dostane šest karet, kde jsou docela psychedelické kreativy.
Jeden z hráčů, v daném kole jako vypravěč, má za úkol popsat jednu svoji kartu, aniž by ji ostatní viděli. Použít může prakticky cokoliv, citace z knih, asociace na filmy a podobně. Úkolem ostatních je pak vybrat z vlastních karet tu, která se podle nich hodí k popisu do vypravěče. Tu mu odevzdají. Vypravěč všechny karty vyloží na herní plán. Následně hráči tipují, která karta patří vypravěči.
Dixit rozhodně doporučím pro hraní s dětmi.
Zelená planeta
Nedělní hraní jsme zakončili monstr kouskem s názvem Zelená planeta. Největší výhoda této hry – fakt, že v každém kole hrají všichni současně ve stejný čas – je zároveň i její nevýhodou. Prostě hrajete dost izolovaně od okolí a chybí ten aspekt společné zábavy. O čem Zelená planeta je?
Každý z hráčů buduje svůj ostrov. Dílky ostrova tvoří karty s různými vlastnostmi, díky kterými je můžete vylepšovat nebo získávat různé bonusy. Ty se táhnout napříč hrou až do počítání konečného skóre, nebo pomáhají hned při hře.
Celkově je první pochopení pravidel docela na dlouho, pak ale hra dává smysl a někdo na jejím vymýšlením strávil hodně času. Potřebujete k ní ale opravdu velký stůl, jak vidno na obrázku ze hry při jejím finále.
Deskohraní je perfektní akce. Vyzkoušíte si hodně her, můžete si nechat s některými dokonce poradit nebo si nechat doporučit podle toho, co už jste hráli v minulosti. Koná se pokaždé v říjnu v Praze. Letos navíc vyšla dohromady se Signál festivalem, takže rodinný program byl skvělý od rána do noci.
