Knihy Larse Keplera vdechnu pokaždé extrémně rychle. Může za to jak autorský styl, tak příběhová kreativita autorské dvojice, která se za pseudonymem ukrývá. Jaký je v tomto ohledu Pavouk, který vyšel letos?
Kniha jde na věc pěkně zostra, akční tempo nasazuje prakticky ihned. Zmizení policistky v koňských stájích následuje nález pytle, v němž je téměř rozpuštěné lidské tělo. Na místě činu zůstala bílá nábojnice. A také hádanka.
Pochopitelně se hned setkáme s Joonou Linnou, který stále „kope“za policii a Sagou Bauerovou, která naopak po událostech v předchozích knihách u policie není. Přesto je děj spojí. Saga totiž před nějakým časem dostala pohlednici se vzkazem. Ten neodvratně propojí jejich cesty na tomto vyšetřování.
Oba navíc mají své osobní démony. Stojí za nimi temný Jurek Walter, vrah, kterého dvojice dokázala v předchozích zneškodnit, ovšem za cenu masivních osobních následků. Je možné, že by i mrtvý Jurek nějak figuroval v tomto příběhu?
Autoři tady rozvíjejí i osobní příběhy obou postav, z nichž ten Sažin je více bolestivý a je náročný na čtení. Vnímat, jak se někdo psychicky i fyzicky záměrně týrá, aby se potrestal, není snadné. Jak postupuje kriminální část příběhu, zdá se dokonce, že s vražedným plánem má něco společného i ona.
Kepler v knize jako vždy často píše v přítomném čase. Hodně se věnuje popisů i drobným detailům, ale je je do té míry, aby udržel určitou kadenci a napětí v textu. Díky tomu máte často při čtení přesně ten pocit, jako by se děj odehrával právě teď. Často se tak od knihy nedá odtrhnout. Občas je tak intenzivní, že se musíte zastavit a chvíli vstřebávat, co se v knize právě odehrálo.
Jako zkušení tvůrci si Alexandra Coelho Ahndorilová a Alexander Ahndori aka Lars Kepler připravili speciální finále, kde pochopitelně nechybí překvapení. Stojí za to se k němu pročíst.
Kepler a série s Joonou Linnou je krimi tutovka. Pavouk to jen potvrzuje.
