Jméno Roman Bureš jsem do letoška neslyšel. Anotace Říše mě ovšem zaujala a při svátečním lenošení jsem se rozhodl dát jí šanci.
Období druhé světové války mě zajímá a o to víc mě vždycky bavily fikce s alternativní historií. Říše je přesně taková. Dějově začíná v roce 1979. Německo vyhrálo válku, obsadilo Evropu až po západní část Ruska. Zbytek východního giganta oddělilo od sebe obří zdí a rozlehlou zemi postupně ničilo atomovými i chemickými zbraněmi. Obyvatelstvo zde žije v jakémsi post feudálním stavu. A jedním z nich je mladý Alexander.
Kniha je rozdělená na dvě části. První je docela akční příběh, který může připomenout X-meny. Radiace dala vzniknout divným mutacím a jednou takovou – telekinezí – je postižený i Alexandr. S matkou ji pochopitelně od dětství tají, sám se jí vlastně bojí. Ovšem i tak se stane jeho osudem. Do Ruska totiž potají pronikají americké speciální jednotky, které takovéto jedince hledají a snaží se je dostat ze země.
A tak začíná Alexandrova cesta z Ruska až do samotné Germánie, kde přispěje ke konci nacistické Říše. Story má příjemně béčkový charakter a velmi odsýpá.
Druhá část knihy dějově předchází té první. Někteří čtenáři doporučují číst ji jako první, protože vysvětluje mnohá fakta z alternativní válečné i poválečné historie. Mně osobně to sedělo tak, jak autor zamýšlel.
Sledujeme v ní příběh Martina a Kláry, což jsou, jak brzy pochopíte, Alexanderovi rodiče. Jejich seznámení probíhá v Česku, kde je doslovně uskutečněný plán, který skutečně prezentoval Reinhard Heydrich při nástupu do funkce protektora v Praze. Rozdělení obyvatelstva do čtyř kategorií a podle toho poněmčení, možnost mít děti nebo nucená sterilizace nebo rovnou transport.
Jde o intimní příběh a z pohledu Martina postupně sledujeme brutální utahování poměrů v Čechách, jejich transport a těžký život v Ostlandu, východní provincii Německa, kde podlidé „mohou“ až do umření pracovat pro blaho Říše. A protože tato část v knize dějově předchází té první, dobře víte, že to nedopadne dobře, což jen zvyšuje tísnivý pocit.
Roman Bureš moc hezky popisuje různé historické elementy, z nichž některé jednoduše jen přehodil ze skutečné historie poválečného SSSR a nechal je „hrát“ Němce. Jiné světové trendy někdy zábavně posunuje do Německa, jako třeba vlnu punku, kterou z okupované Británie šíří The Sex Pistols a jejich hit God Save the King:) Zároveň se nesnaží o nějaké velké výmysly, bipolární svět studené války mezi SSSR a USA nahrazuje ten samý spor v podání Německa a Spojených států.
Svět o zvěrstvech nacismu vlastně neví a Bureš někdy až brutálně naznačuje, jak reálně by mohlo dopadnout německé vítězství. Jako třeba když se Alexander ptá jedné z postav, jestli už ví, že mýdlo Engel (Anděl) je k pokožce tak šetrné proto, že se dělá z lidského tuku. Uff. Nebo tím, že nacisté v knize atomové pumy používají i po svém vítězství při obsazování částí světa, zatímco Američané ve skutečnosti zůstali u dvoj-jedinného využití této hrozné zbraně.
Říše se prostě opravdu povedla.
