Jméno Liou Siou Cch‘-Sin jsem kdysi zaregistroval, ale knihy jsem nečetl. Před pár týdny jsem se rozhodl je zkusit a teď jsem dokončil poslední díl trilogie Vzpomínka na Zemi.
Celá série vlastně mapuje vývoj Země od momentu, kdy objeví jinou civilizaci. I přes varování z druhé strany se zhrzená vědkyně rozhodne kontakt navázat. Tím spustí spirálu událostí, které v předchozích díle vyústí v mezigalaktickou válku.
Poslední díl začíná krátkou vsuvkou do středověku, kdy v polovině 15. století Turci obléhají Konstantinopol. Na jejím konci se dozvíte o střetu s vysokodimenzionálním fragmentem, který v tomto období proběhl. Význam pro děj to bude mít až později.
Poté, co se lidstvu povedlo porazit Trisolarisany, zažívá rozkvět. Hrozba je zažehnána a vesmírní sousedé sdílejí i své znalosti. Ale všeho do času.
Liou Cch‘-sin se rozjíždí na plné obrátky. Do hry opět přidává zákeřné plány, kterým pomůže obyčejná lidská slabost. Zároveň pokouší hranice vaší fantazie setkáním se čtyřdimenzionálním prostorem, aby po tomto cvičení přidal i dvoudimenzionální vesmír.
Rozšiřuje se ale i koncept Temného lesa, protože sousedy nemáme jen jedny. I cesty lidstva se rozdělí. V dějových posunech autorovi výrazně pomáhá hibernace, díky níž se děj může posunovat tak, aby odpovídal možnostem pohybu mezi vesmírnými objekty. Díky tomu dokáže časová osa děje pokrýt neskutečných 18 milionů let.
V každém období si autor dokáže vyhrát i se sociologickými motivy, v tom je kniha velmi silná. Některé pasáže jsou rozvleklejší, jako třeba pohádky, s jejichž pomocí se jedna z postav pokouší předat lidstvu zakázané informace.
Na úplný závěr si ponechal ty části, které vaši představivost zatíží na maximum. Ačkoliv jde určitě od hard core vědecké prvky, dá se s nim poprat. Na ukázku jedna z pasáží před úplným závěrem knihy:
Pan Jün vyjádřil přání , abyste se v tomto miniaturním světě ukryli a přežili tak kolaps vnějšího kosmu, takzvaný velký křach. Doufal, že následně po dalším velkém třesku se zabydlíte v novém vesmíru, v rajské éře. Nyní existujeme na nezávislé časové ose. Ve vesmíru, odkud jste přišli, plyne čas velmi rychle a vy budete svědky jeho konce ještě za svého života. Konkrétně odhaduji, že se zhroutí do singularity zhruba za deset zdejších let.“„Jak se dozvíme, že se venku odehrál nový velký třesk?“ zeptal se I-fan. „Žádný strach . Stav vnějšího vesmíru můžeme monitorovat prostřednictvím supermembrány.“
Odhalení tváře vesmíru je nakonec symbolická paralela s tím, jak sami ničíme svět, jen v neuvěřitelnějším měřítku. Ostatně s takovou myšlenkou autor pracuje i části, kde dojde k okupaci Země a přípravám na vyhubení lidstva. Kde jsme tohle už slyšeli? Jasně, v hodinách dějepisu.
Liou Cch‘-sinova teorie se právem řadí mezi největší díla science fiction. Rozsahem a myšlenkou mi připomněla sérii A.C. Clarkea o Rámovi. Jde ale trošku jiným směrem a staršího velikána věděckofantastické literatury i překonává. Škoda, že si to už nemohl přečíst.
P.S. celou trilogii by měl zfilmovat Netflix, zprávy o plánu s objevují už od roku 2020. Jsem velmi zvědavý, jak lze takto náročné dílo převést do vizuální podoby.
